Koncept řešení je založen na myšlence nekonečné smyčky obepínající původní kapli svatého Václava. Měnící se charakter uzavřené křivky vytváří možnosti různých forem pohřbívání. Křivka je jako životní cesta s mnoha zastávkami, umožňuje tiché rozjímání a zamyšlení v pietních částech a současně ukazuje vlídnou tvář hřbitova – sad a procházku ve výšce mezi stromy s výhledy do krajiny. Hřbitov je zde také důležitou a nedílnou součástí veřejného prostoru a kulturního života v rámci přilehlého Suchdola.
Nový hřbitov zachovává původní obraz krajiny a místa. Dálkové pohledy na něj, a v terénním valu skryté kolumbárium, výrazně nemění okolní krajinu. Hřbitov naopak umocňuje intimní genius loci kaple a přilehlého okolí a citlivě do něho umisťuje pietní prostory. Návrh zachovává historickou kapličku a činí z ní významný bod nově navrženého prostoru, tak jako kaple zůstává významným identifikačním prvkem v okolní krajině. Kolem kaple se nachází Rajská zahrada, obklopena symbolickou zdí.
„Hřbitov jako neviditelná křivka v krajině. Cesta dokola se škálou emocí a prožitků. Místo rozloučení, ale i radostného vzpomínání či vnitřního zamyšlení. Různé formy pohřbívání rozmístěné podél křivky zhmotňují svobodu a rozmanitost současnosti.“